Znáte historii tryskání?

Historie tryskání je mnohem starší, než by se mohlo zdát. Přestože moderní tryskací technologie vznikly až v 19. století, princip opracování povrchů pomocí abraziv lidstvo využívalo už ve starověku.

Od písku a kamene až k moderním technologiím

Už ve starověku lidé používali přírodní písek, křemenné materiály nebo smirkové kameny k broušení kamene, kovů a skla. Jednalo se o jednoduché mechanické opracování povrchů, které se postupně vyvíjelo po celá staletí.

Zásadní průlom přišel kolem roku 1870, kdy americký vynálezce Benjamin Chew Tilghman vyvinul proces vzduchového pískování. Stlačený vzduch unášel křemičitý písek, který nárazem čistil a upravoval kovové povrchy.

Legenda říká, že inspiraci získal během služby v armádě Unie za americké občanské války. V poušti si údajně všiml skleněných tabulí obroušených větrem a pískem. Tento přírodní jev ho přivedl k myšlence využít abrazivo průmyslově.

Roku 1870 si Tilghman svůj proces patentoval a v roce 1872 získal další patent zaměřený na obrábění a řezání tvrdých materiálů pomocí abraziv. Ve stejné době se začala rozvíjet i výroba různých druhů abraziv — kromě křemičitého písku například korundu, strusky nebo litinové drti.

V roce 1879 vznikla v Londýně společnost Tilghman’s Patent Sand Blast Company, která se později stala základem známé značky Wheelabrator.

Éra metacích kol a průmyslových strojů

Dalším významným krokem byl rok 1893, kdy společnost Badische Maschinenfabrik patentovala první tryskací stroj s metacím kolem.

Skutečná revoluce ale přišla ve 30. letech 20. století. Louis D. Peik ze společnosti American Foundry Equipment Company si v roce 1933 nechal patentovat tryskání turbínou — tzv. wheelblasting. Abrazivo bylo vrháno vysokou rychlostí pomocí rotujícího kola („wheel“), což dalo vzniknout názvu „Wheelabrator“.

Ve stejné době se začala používat první kovová abraziva, například ocelová drť nebo sekaný drát. Ve 70. letech následoval vývoj uzavřených tryskacích systémů s recyklací abraziva, které výrazně zvýšily efektivitu provozu.

Od 80. let se technologie dále specializovaly. Vedle kovových abraziv se začala využívat také keramická, skleněná nebo plastová abraziva pro jemnější aplikace a shot peening. Rozvíjela se tepelná úprava kovových abraziv a technologie pro speciální povrchové úpravy.

Současnost: automatizace, ekologie a specializace

Dnešní tryskání je vysoce technologický obor. Moderní abraziva zahrnují nerezové a nízkoprašné materiály, mikroabraziva, ale také diamant nebo kubický nitrid boru pro extrémně tvrdé materiály.

Velký důraz se dnes klade na bezpečnost práce, ekologii a automatizaci. Moderní provozy využívají uzavřené bezprašné systémy, filtraci vzduchu a stále častěji také robotické tryskací linky.

Česká stopa v historii tryskání

Významnou tradici má tryskací technika také v České republice. Výroba tryskacích strojů s metacími koly byla spojena především se závodem ŠKODA Ostrov v Ostrově nad Ohří. Závod byl budován od konce 50. let a od roku 1960 zde probíhala výroba slévárenských zařízení včetně tryskacích strojů.

Výroba pokračovala až do roku 2001, kdy byla divize prodána společnosti DISA.

Silnou tradici má v Česku také výroba kovových abraziv. Ta sahá až do roku 1918, kdy Erwin Spielvogel založil v Supíkovicích firmu zaměřenou na mechanizaci kamenoprůmyslu a výrobu ocelové drtě, tehdy známé jako „ocelový písek“.

Dalším významným výrobcem byly Kovohutě Mníšek v Mníšku pod Brdy, kde výroba začala v roce 1962. Po roce 1991 podnik převzala francouzská společnost WINOA, která výrobu v roce 2011 ukončila.

Dnes je IKB Slévárna jediným českým výrobcem kovových abraziv s více než stoletou tradicí.

Zdroje

• Historické patenty Benjamin Chew Tilghman (1870–1872)
• Archivní materiály Wheelabrator
• Historie společnosti DISA
• Historické informace o ŠKODA Ostrov
• Regionální historie průmyslu Jesenicka a IKB Slévárna
• Wikipedie